Tillandsia velutina

- volně k navázání

Tillandsia velutina je atraktivní epifytická bromélie z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae). Vyznačuje se hustě ochlupenými, sametově působícími listy, podle nichž získala druhové jméno velutina („sametová“). Patří mezi druhy ceněné pro dekorativní olistění i nápadné květenství.

Základní informace

• Čeleď: Bromeliaceae
• Rod: Tillandsia
• Druh: Tillandsia velutina
• Původ: Mexiko a Střední Amerika.
• Stanoviště: Roste jako epifyt na stromech, výjimečně i na skalách, převážně v horských a podhorských lesích.

Popis

• Vytváří kompaktní růžici široce trojúhelníkovitých, šedozelených listů.
• Listy jsou hustě pokryté trichomy, které jim dodávají sametový vzhled.
• Rostlina dorůstá přibližně 15–30 cm.
• Květenství je vzpřímené, s růžovými až červenými listeny.
• Květy jsou nápadně fialové až purpurové.
• Po odkvětu vytváří odnože, které postupně vytvoří hustý trs.

Pěstování

Teplota

• Ideálně 15–28 °C.
• Krátkodobě snese pokles k 8–10 °C.

Světlo

• Jasné rozptýlené světlo.
• Dobře snáší několik hodin ranního nebo podvečerního slunce.
• V létě je vhodné chránit ji před prudkým poledním sluncem.

Zálivka

• Pravidelné rosení nebo krátké namáčení.
• Mezi zálivkami musí rostlina vždy zcela oschnout.
• V zimě zalévat střídměji.

Vzdušná vlhkost

• Nejlépe prospívá při vlhkosti 50–80 %.
• Vyžaduje velmi dobré proudění vzduchu.

Uchycení

• Nejlépe roste připevněná na korkové kůře, větvi nebo dřevěném bloku.
• Lze ji pěstovat i v závěsných košících bez klasického substrátu.

Kvetení

Kvete obvykle jednou ročně. Barevné listeny vydrží dekorativní několik týdnů až měsíců. Po odkvětu mateřská růžice postupně vytváří několik odnoží, které ji nahradí.

Zajímavost

Druhové jméno velutina znamená „sametová“ a odkazuje na husté pokrytí listů jemnými trichomy. Ty chrání rostlinu před nadměrným slunečním zářením a umožňují jí účinně přijímat vodu a živiny ze vzduchu.

Nároky v kultuře

Tillandsia velutina patří mezi poměrně dobře pěstovatelné druhy. Nejlépe prospívá na světlém stanovišti s dobrou cirkulací vzduchu a pravidelným vysycháním mezi zálivkami. Ve vitrínách nebo sklenících se osvědčuje kombinace vyšší vzdušné vlhkosti, dostatku světla a intenzivního větrání, které minimalizuje riziko hniloby.